Mocnosti Zla

Duchovní mocnosti zla se podle názorů okultních spisovatelů (Karel Weinfurter a další) konkrétně projevují za určitých okolností: - vnější projekcí (promítnutí vnitřního stavu do vnějšího jevu) v bdělém stavu člověka, v jeho spánku, na rozhraní mezi bděním a spánkem, dále za pomocí toxických látek, při duševních poruchách - za podmínek vytvoření určité atmosféry, nebo při jejím udržování (vědomě či nevědomě), a to z hlediska místního i časového: - v chrámech a věštírnách, nebo v domech, v nichž se provádí kultická a věštná praxe - na kultických místech (u kapliček atd.) - za přítomnosti předmětů, na které se váže kultické a rituální myšlení, jako např. u talismanů, kultických předmětů, soch, sošek, zdrobnělin a knih - při motlidbách (zlí duchové se rádi vydávají za světlé jevy) - při rituálech, především těch, které mají za účel vyvolávat duchovní projevy - při spiritistických seancích při stavech orgiastických včetně erotických (vztah ke kultické hudbě a sexuálnímu kultu atd.). Současná psychyatrie považuje svědectví o projevech démonismu přinejmenším za duševní indispozici, ne-li za spolehlivé znaky duševních poruch. S tímto náhledem polemizuje např. kniha proslulého protestantského teologa Ernsta Benze ("Parapsychologie und Religion"). Jmenovaný autor se sám osobně zúčastnil experimentů (i s nasazením moderní techniky) a dokládá i prokázené případy zjevení duchovních bytostí při evokacích, např. obtisk ruky (tzv. vosková rukavice) bytosti zmaterializované a následně dematerializované při spiritistické seanci, kdy jakýkoliv pokus o podvod byl vyloučen. Jistě není bez zajímavosti, že za jednu z mnoha forem duchovních projevů jsou některými křesťany (i když zřídka) pokládány také případy projevů UFO. Na druhé straně pak přívrženci UFO nalézají v Bibli odkazy na existenci UFO v dávných dobách, např. podle tzv. "technického" popisu andělů řádu cherubínů u proroka Ezechiela a ve zjevení Janově. Křesťané většinou považují za značně neuvážené, pokud dochází (vědomě nebo nevědomě) ke vzývání pohanských bohů, nebo k praxi, která nějak souvisí s pohanskými (minulými i současnými) kulty, rituály a zvyklostmi, což náleží k charakteristickým rysům teosofických systémů a hlavně čarodějnických spolků. Tento kritický postoj křesťanů vyplývá hlavně z biblických učení (např. žalm 96,5), kde je obsaženo, že Bůh je pouze jeden a ostatní, kteří jsou takto představováni, zváni a oslavováni, jsou pouhými modlami, bůžky a démony. Za stejně nezodpovědné tedy považují i příjímání vlivů z jiných náboženských systémů, které jsou pro mnohého Evropana cizí, ale přitažlivé (např. prvky jógy).